Vývoj řeči

První slůvko a potom i celá věta jsou pro rodiče jakýmsi důkazem toho, že dítě s nimi opravdu komunikuje. I když první slovo je jen opakováním zvuků, které dítěti předkládáme, je to začátek řeči.

Zpočátku je při nácviku řeči nejdůležitější to, aby dítě dobře porozumělo tomu, o čem mluvíme. Pokud je tedy učíme vyslovovat nějaké slůvku, vždy mu ukážeme, o čem je řeč. Pokud se mluví o věcech, které jsou lehko dosažitelné, vždy je dítěti ukážeme a srozumitelně mu opakujeme příslušné slovo. Jakmile máte za sebou předměty, které má dítě kolem sebe, můžete se pustit do slovních spojení. Není nejdůležitější, aby dítě umělo slov co nejvíce. Podstatné je to, aby chápalo co se za nimi skrývá a naučilo se vyjádřit nějaký děj. Uvědomte si, že dítě se řeči neučí proto, aby se předvádělo příbuzným, jak je šikovné. Učí se hlavně proto, aby se co nejlépe dorozumělo se svým okolím.

Proto začneme tím, že všechny činnosti, které s dítětem vykonáváme, vždy jasně a srozumitelně popisujeme. Například „teď si zujeme botičky“ nebo „půjdeme jíst“ nebo „budeme si hrát“. Samozřejmě přijde ke slovu i oblíbené „tak jsem veliký“, ale snažte se dítě naučit vždy něco, co mu pomůže vyjádřit své pocity. Nepodceňujte automatická pantomimická vyjádření toho, co dítěti nemůžete ukázat. Například bolest, úlek nebo strach. V takovém případě jsou výraz obličeje a gesta dítěti většinou jasná.

Pokuste se používat zpočátku pro stejné činnosti stejné výrazy. Tak si je dítě lépe osvojí. Po prvním roce uslyšíte od dítěte jen pár slůvek, ale jak se bude jeho věk přibližovat k dvěma letům, jeho slovní zásoba překvapivě poroste. Čím víc slov bude umět, tím víc a rychleji se jim naučí. Kolem druhého roku již dítě používá krátké věty a razantně vyjadřuje svůj názor. Začíná také období prvního vzdoru, kdy dítě odpovídá ne, i když třeba poslechne a udělá to, co mu říkáte. Pokud je vyzvete, aby se šlo mýt, odpovídá „ne“, nebo „nechci“ a přitom samo utíká do koupelny. Začne také častěji vyžadovat, abychom mu umožnili obsloužit se samo. Je to vždy velký boj mezi tím, že přijdete někam pozdě a ztratíte spoustu drahocenného času, ale snažte se dítěti tuto samostatnost umožnit. Pokud opravdu spěcháte, dítěti jasně vysvětlete, že musíte jít, protože někdo nebo něco na vás čeká, ale příště si dítě obuje botičky samo. Nesmíte ale zapomenout a svůj slib dodržet.

Pokud již dítě používá krátké věty, zdokonalujte výslovnost a skládání slov ve větě. Nenechte se zlákat k dětskému komolení. I když vám připadá nějaký dětský výraz roztomilý, nechte dítě, ať jej používá, ale vy sami jej po něm neopakujte. Nesnažte se používáním zkomolených výrazů dítěti více přiblížit. Nemyslete si, že vám dítě neporozumí, pokud slovo řeknete správně. Zkomolení vzniklo nejspíš proto, že si dítě shluk zvuků špatně zapamatovalo nebo mu jde slovo špatně vyslovit. Tím, že mu jeho zkomoleninu budete opakovat nejspíš prodloužíte dobu, po kterou bude slovo říkat špatně.

K rozšíření slovní zásoby a také pochopení správného rytmu řeči výborně slouží pohádky a básničky. Básničky jsou moc dobré pro cvičení paměti, pohádky zase k tomu, aby vaše dítě pochopilo jednoduchý příběh, který se v nich odehrává. Vybírejte vždy takové knížky, které odpovídají věku dítěte. Vždy si pohádku sami přečtěte dřív, než ji nabídnete dítěti. Pokud se v textu vyskytují slova, která jsou pro dítě obtížná, pokuste se je sami nahradit jednoduššími. Zvlášť pro velmi malé děti vybírejte knížky s hezkými obrázky, na nichž je možno poznat, o čem příběh pojednává. Neobávejte se opakovaného čtení jedné pohádky pořád dokola. Jednak si dítě opakovaným poslechem lépe zapamatuje slova, ale také příběhu lépe porozumí. Děti mají své oblíbené pohádky, které chtějí slyšet pořád dokola.

Při nácviku řeči se může stát, že dítě reaguje divně nebo mu některé hlásky nejdou vyslovit. Potom je lepší se poradit s lékaře, zda netrpí vadou sluchu nebo řeči. Lékař posoudí, zda se vše dobrým nácvikem spraví nebo je třeba přistoupit k léčbě či alespoň návštěvám u logopeda.

1. 8. 2005

Zpět na přehled článků

---