Lymeská borelióza

Počátkem osmdesátých let minulého století se zdála být lymeská borelióza v našich končinách onemocněním vzácným. Ani jejím důsledkům se nepřikládal velký význam. Stačilo několik málo let a bylo zřejmé, že to byl odhad mylný.

V lékařské literatuře najdeme první zmínku o lymeské borelióze (LB) v závěru 19. století. Dermatolog Buchwald ji popsal v roce 1883. Poté následovaly záznamy nejen o kožních změnách, ale i o postižení dalších orgánů. Uplynuly desítky let než byla zdokumentována řada nemocných majících po kousnutí klíštětem postižen nervový systém. K zásadnímu obratu došlo v osmdesátých letech, kdy se objevilo zánětlivé onemocnění u 39 dětí a 12 dospělých poblíž amerického městečka Lyme. Tehdy byla popsána lymeská nemoc. Teprve o dva roky později byl objeven i původce onemocnění – bakterie Borrelia burgdorferi.

Jedná se o bakterie spirálovitého tvaru, patří mezi ně i původce syfilis a leptospirózy, a řadíme je ke spirochetám. Konečně byla odhalena spojitost mezi jejich přítomností v organismu, záněty různých orgánů a předchozím stykem pacienta s jejím typickým přenašečem, klíštětem. Na odborné lékařské konferenci v roce 1987 v New Yorku byla nemoc označena jako lymeská borelióza. Nemoc přenášejí hlavně klíšťata, v menší míře i krev sající hmyz, hlavně komáři, blechy, muchničky a také ovádi a bzikavky. Přítomnost borrelií byla prokázána asi u 20 druhů dalších členovců. Nákazu přenášejí drobní volně žijící obratlovci. Přenos z člověka na člověka je možný jen z matky na plod během nitroděložního vývoje.

Borrélie pronikají do lidského organismu přisátím klíštěte v kterémkoliv jeho vývojovém stádiu. Nákaza předpokládá delší dobu sání, protože teprve po 24 hodinách se borrélie dostávají ze střeva klíštěte do jeho slinných žláz. K proniknutí infekce přímo ze střeva může dojít při neodborném odstraňování klíšťat z pokožky. Vnímavý na borrélie je každý člověk a přirozená odolnost neexistuje. V České republice se vyskytuje 10 – 30 procent klíšťat infikovaných borréliemi. Vniknutí borrélií do krevního oběhu je spojeno s rozsevem do dalších orgánů. Onemocnění se vyznačuje širokou škálou klinických příznaků, které lze snadno zaměnit. Proto jsou velmi důležitá při diagnostice LB laboratorní vyšetření.

Bakterie mají neuvěřitelnou schopnost dlouhodobě přežívat v organismu a aktivně se podílet na vzplanutí LB. Jaký bude průběh onemocnění, to určuje především citlivost borrélií na antibiotika.

Celý text článku najdete v Miminku č. 5/2009.

1. 5. 2009

Zpět na přehled článků

---